Vysoká škola ekonomická v Praze vydala sborník „Právo v podnikání vybraných členských států“ mj. s příspěvkem profesora Bělohlávka „Konflikt právních aktů WTO a práva EU v rozhodovací praxi soudního dvora EU se zaměřením na GATT a TRIPS“ (příspěvek v angličtině).

Evropský soudní dvůr již v roce 1972 postuloval, že ustanovením GATT nelze přiznat přímý účinek jako v případě sekundárního práva. Dle Soudního dvora nejsou předpisy WTO nadány přímým účinkem v rámci práva Společenství ani po změně charakteru a ducha úmluv ve světle vzniku WTO. Výjimkou by mohla být taková ustanovení, která zakládají občanům EU práva, jež tito mohou přímo uplatnit u soudu. Současně je nezbytné, aby touto mezinárodní smlouvou bylo Společenství (EU) vázáno. Pro přímý účinek, resp. odmítání přímého účinku mezinárodních smluv platí dvě výjimky, a to referenční výjimka a transpoziční výjimka. V případě referenční výjimky sekundární právo EU výslovně odkazuje na mezinárodní smlouvu. Transpoziční výjimka postihuje případy, kdy určitá norma sekundárního práva byla přijata za účelem transpozice normy mezinárodního práva. Tento výklad je podle autora vysoce sporný s ohledem na skutečnost, že existence Společenství (EU) a jeho pravomoci byly založeny primárními akty, které je nutno považovat za normy práva mezinárodního.

210505-01_02-WTO_EU_CJEU-GATT.PDF