V červnovém čísle časopisu Obchodní právo vydávaném nakladatelstvím Wolters Kluwer vyšel článek profesora Bělohlávka „Obchodní vedení a možnosti zásahů do působnosti statutárních orgánů kapitálových společností“.

Ohledně ingerence do věcí obchodního vedení obchodních korporací, zejména ze strany akcionářů a společníků vykazuje česká úprava rigorózní a nanejvýše striktní přístup zamezující takovým vlivům. Jde o výraz maximalizace oddělení majetkové sféry a zájmů obchodní korporace od majetku akcionářů/společníků, jakož i o striktní oddělení vlastnictví a kontroly. Stejně tak velmi široké je pojetí výrazu obchodní vedení, a to i přesto, že rovněž judikatura obecně ponechává prostor pro individuální posouzení v konkrétních případech. Obchodní vedení přitom zahrnuje organizování a řízení běžné podnikatelské činnosti společnosti, zejména rozhodování o provozu závodu společnosti a s tím souvisejících vnitřních záležitostech společností. Jeho součástí je také vytváření krátkodobých, popřípadě střednědobých podnikatelských záměrů společnosti a rozhodování o nich, byť pojetí toho, co je či není strategickým vedením, podléhá též obsahovým změnám v čase, mimo jiné v souvislosti s rostoucí globalizací. Ačkoli zákaz udělovat pokyny statutárnímu orgánu ve věcech obchodního vedení je absolutní a vylučuje, aby zakladatelským jednáním korporace byla působnost k obchodnímu vedení svěřena jinému než statutárnímu orgánu, nelze nevidět problematičnost tohoto přístupu zejména u menších společností, resp. obzvláště u společností s ručením omezeným. Za stávajícího legislativního stavuje je však zjevně nutné veškeré pokusy o prolomení možnosti zasahovat do výlučné pravomoci statutárního orgánu k obchodnímu vedení spíše odmítnout, aniž by bylo možno se s nimi koncepčně a svým účelem ztotožnit.

Zakladatelské jednání kapitálové společnosti jako smlouvu sui generis nelze je považovat za rozhodnutí orgánu obchodní korporace, na které dopadá § 45 z. o. k. Pokud jde o důsledky zakladatelského jednání v rozporu s kogentním zákazem zákona, jde o právní jednání neplatné. Zásadní je ale povaha této neplatnosti, a to vzhledem k příklonu obč. zák. k neplatnosti relativní. Absolutní neplatnost dle § 588 obč. zák. lze dovozovat u právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

Belohlavek-Obchodni_vedeni-05_02-printed-extract.pdf