Speciální úprava o doručování zakotvená v § 19a zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů s účinností od 1. ledna 2014 vyvolává značné pochybnosti a nejasnosti. Ani z legislativního procesu nelze dovodit oporu pro výklad záměru tohoto legislativního kroku. Problematický je především charakter této úpravy, tj. zda jde o pravidla kogentní nebo dispozitivní. Profesor Bělohlávek se však přiklání spíše k dispozitivnímu charakteru § 19a zákona o rozhodčím řízení s tím, že za tohoto předpokladu se uplatní následující hierarchie pravidel pro doručování: (i) individuální pravidla sjednaná stranami dle § 19 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení; (ii) aplikace řádu stálého rozhodčího soudu (byla-li mezi stranami uzavřena rozhodčí smlouva ve prospěch některého stálého rozhodčího soudu) nebo jiných rozhodčích pravidel, pokud byla přiložena k rozhodčí smlouvě (§ 19 odst. 4 zákona o rozhodčím řízení); (iii) postup dle § 19a zákona o rozhodčím řízení. Oproti úpravě platné a účinné před přijetím zákona č. 303/2013 Sb., resp. začleněním § 19a do zákona o rozhodčím řízení rozhodci ovšem již nejsou oprávněni o způsobu doručování rozhodovat sami v rámci jejich dispozice o vedení sporu a o procesním postupu v řízení. Není-li výslovné dohody stran, jsou rozhodci vázáni postupovat přesně dle § 19a zákona o rozhodčím řízení, tj. nejsou oprávněni se od této úpravy odchýlit.
.
Belohlavek-Dorucovani_v_rozhodcim_rizeni-cast_01_02-extract.pdf
Belohlavek-Dorucovani_v_rozhodcim_rizeni-cast_02_02-extract.pdf